Celkem rychle jsme měli jasno, s čím se vám přiznat jako první. To, že máme v Kava.cz všichni rádi dobrou kávu, není až tak překvapující, je ovšem zajímavý, že všichni, kdo se kolem Kávy motáme, máme rádi dobré jídlo, domácí přípravu čehokoli ze základních surovin a taky zahradničení. Nevím, zda v tomhle proudu plavete s námi, ale my tak trochu doufáme, že jo. Moc rádi bychom s vámi totiž sdíleli naše zkušenosti.

Zrovna nedávno jsme si s Nikolou volaly a zjistily, že zhruba stejnou dobu se věnujeme zahradě. A tak jsme sepsaly každá za sebe, jak jsme se k tomu dostaly a jak nás to chytlo. Pro inspiraci posíláme pár obrázků z našich zahrádek, kde aktuálně relaxujeme jarním probouzením záhonovišť.

Kamila

Jako malá holka jsem skoro každý víkend jezdila s babičkou a dědou na chalupu, kde jsme v malém taky zahradničili. Hlavní naše plodiny byly jahody, cibule, mrkev, petržel, šnytlík a trochu toho zeleného do polévky. Rajčata a okurky nám tam nikdy nešly. Zato jsme měli dost rybízu, angreštu a jablek. Teď si úplně živě vybavuju tu úžasnou chuť domácí rybízové limonády a vůbec ty skvělé roky, co jsme byli spolu.

K zahradničení jsem se vrátila až po velké pauze, když jsme se odstěhovali z města na vesnici. Tady na vsi má malou zahrádku téměř každý druhý barák a je to vlastně úplně přirozená cesta. Netrvalo proto dlouho a už jsme v tom jeli taky. Začalo to třemi malými vyvýšenými záhonky před domem, brzy jsme ale zjistili, že tohle stačit nebude a loni zjara se na to pořádně vrhli. Začali jsme se založením několika velkých hlubinně zúrodněných záhonovišť, na podzim zasadili ovocné keře a stromy a teto týden dokončili kurník pro naše první slepičky. Mám z toho obrovskou radost.

Moje zahradnická bible

Inspiraci jsme našli v knížce Zelenina z ekozahrady – pro radost i soběstačnost od Jaroslava a Lady Svobodových, kterou vřele doporučuji. Pokud o zahrádce přemýšlíte, ale ještě jste se nerozhoupali, tak tahle knížka vás už dále houpat nenechá. A pokud byste chtěli vyzkoušet taky záhonovat, zapřemýšlejte o trojúhelnících. Nám trojúhelníková záhonoviště poradila naše skvělá zahradní architektka Mirka. Jsou pohledově zajímavá a hlavně praktická.

Na pozdim vysazené saláty, manglod a špenát slízíme už od března

Jediná chyba loni byla, že k založení záhonků jsme se dostali až v průběhu května a června, a tak jsme nestihli optimální výsadbu pro některé plodiny, ale na první rok jsme byli i tak mile překvapeni, jak parádně to funguje. Jsem zvědavá, jak nám to půjde letos. Zatím jsem přeci jenom pořád takový kozel zahradník. Jedno je ale úplně jasný, ať už výsledky budou jaký budou, dává mi zahrada obrovský smysl. Děti vidí, jak vše roste a občas se i zapojí. A pro mě je zahrada obrovskou zásobárnou energie.

Nikola

Je zajímavé pozorovat, jak hodně pro mě přirozených věcí teď díky karanténě dělá více a více lidí. Pro mě je normální mít svoje zavařeniny, péct si vlastní chleba, klíčit semínka a dělat různé výluhy z jarních výhonků. A poslední roky i pěstovat vlastní zeleninu a bylinky.

Ten pravý start mého pěstitelství, a jak já ráda říkám cesty k offgird žití, začal dvě sezóny zpět. To jsem skončila s kajakováním a ocitla se zpět v Čechách. Vzhledem k tomu, že si mamka koupila barák k rekonstrukci, přesunula jsem se na Šumavu.

Jenom se dívat na zarostlou a léta neobhospodařovanou zahradu mi nedalo. V první fázi jsem vzala do ruky nůžky a pilku a celou zahradu očistila od nánosu náletových dřevin. Pak nastala fáze pálení, která trvala skoro rok. A když se minulý rok pod mamkou utrhl trám na půdě, tak jsem zasela první semínka paprik a rajčat. To aby jí nebylo líto, že to sama nestihla.

Nakonec zahrada zůstala celá na mě. Bylo třeba vytvořit vyvýšené záhonky, překopat prostor zahrady a hlavně to všechno potom zalévat. Nakonec byla úroda neskutečně bohatá a dodala mi odvahu se do toho na druhý rok pustit ve větším.

Inspiraci čerpám především ve Facebookové skupině Permakutlura a soběstačnost. A hodně se nechávám vést samotnou zahradou.

Moje rajčata mi v lednici vydržela až do listopadu čerstvá!

Teď už mi chybí jen pár vyvýšených záhonků a mohu pomalu přesouvat výpěstky zpoza okna na zahradu. Jedu ve fázích. V té první jsem zasela hrách, fazole, papriky, rajčata, ředkvičky, pórek, dýně a ačokču. V druhé pak cukety, další ředkvičky, brokolici, růžičkovou kapustu, heřmánek, kmín, levanduli, mateřídoušku, pažitku a koriandr. Zrovna dneska na mě čekají semínka papriky, rajčat a okurek z ukrajiny. A v těch dalších fázích přijdou i brambory, červená řepa, mrkev, petržel a další.

Mrkev, cibuli i pórek z loňska sklízím ještě teď v dubnu. Je neuvěřitelné jak kouzelné je nechat zahradu dělat svoje.

Možná se divíte co s tím dělám, když jsem sama. Většinu sním rovnou. Další část suším, nakládám a další zavařuju. Mým velkým tématem je soběstačnost na všech možných úrovních. Nepoužívám hnojiva kromě vlastního humusu, žádné postřiky a kupuji permasemínka původem z Čech.

Moc by nás potěšilo, kdybyste nám dali echo, zda se také občas hrabete v hlíně.

Vaše kávošky Kamča a Nikola

Pssst – chystáme článek o domácím kváskovém chlebu, který nás teď v době koronavirové, kdy jsme skoro pořád doma, hodně uchvátil.