Už víc jak měsíc experimentuju s pečením domácího chleba. A vzhledem k tomu, že si doma posádka nestěžuje, ba naopak, řekla jsem si, že se s vámi podělím, na co jsem za tu dobu přišla. Možná, že jsou to triviality, ale já z nich mám radost. A možná, že vás rozhoupu, a taky se dáte do pečení.

Kvásek si snadno založíte sami

Pokud neznáte nikoho, kdo by vám mohl kvásek darovat ze svých zásob, můžete si ho jednoduše založit sami. Mně k tomu dobře posloužil kvásek z pytlíku z DMka. Shodou okolností jsem ho probudila ještě před začátkem nouzového stavu a nic tak nebránilo, abych s pečením chleba mohla začít exprimentovat. No tedy vlastně až na jednu věc.

Když je žitná mouka v krámě nedostatkové zboží, musíte si poradit jinak

Zásoby žitné mouky, které jsem doma měla před érou mého domácího pečení chleba už nějakou dobu, se mi začaly rychle tenčit. Poslední kilovku jsem po uzavření společenského života koupila zcela náhodou. Chvilku to už vypadalo, že mi zcela dojde, ale naštěstí mě zachránil kamarád Míra, který mi dovezl pětikilovku žitné mouky přímo ze mlýna. To byla klika!

Kvásek je potřeba pravidelně živit

Jak správně množit kvásek jsem dvakrát nestudovala. Slyšela jsem, že stačí dát stranou pár lžiček a pak je zase použít. To mi v první chvíli přišlo jako dostačující. Vždy jsem vzala celý kvásek, připravila z něj rozkvas a vrátila z něj dvě lžičky do vyleštěné sklenice zpět do lednice. Až časem jsem se dozvěděla, že existuje cosi jako mateřský kvásek, což mě potěšilo, protože jsem nadobro mohla skončit s vymýváním upatlané nádobky. Kvásek od té doby urdžuji v jedné plastové misce s víčkem, ze které ten poklad odebírám a zase ho tam vracím. Fugnuje to parádně. Peču tak často (zhruba každý třetí den), že ani nevím, jak dlouho vydrží kvásek při životě sám o sobě.

Nejlepší recept na kváskový chleba (ne)existuje

Nikdy jsem nebyla fanda přesných návodů. Obvykle proletím pár náhodných receptů, zamyslím se, co bude intuitivně dobrý a jdu do toho. Tu přidám tohle a tu uberu zase něco jiného. Chleba nebyl výjimkou. A přestože je receptů na kváskvý chleba nespočet, z nějakého důvodu mi utkvěl právě tento recept na kváskový chléb se semínky, který jsem pročetla, pozor i já osobně, od začátku do konce. A i když už teď chleba střílím od oka, pro začátek bylo fajn mít alespoň hrubou představu, jaké poměry a správný postup přidávání ingrediencí zvolit. Jukněte na to a dejte mi vědět, který recept krok po kroku se osvědčil u vás.

K dobrému domácímu chlebu to máte jen malý krůček

Ani nevím, jak dlouhou dobu jsem se na pečení chleba chystala. Žitná mouka mi doma snad prošla i několikrát za sebou expirací. Nějak ne a ne do toho skočit. A najednou, skoro z ničeho nic si tu peču hned dva chleby týdně. Taky zatím chodíte kolem horké kaše, tedy žitné mouky v polici a furt nic? Já vám tedy poradím. Prostě do toho jděte. Tenhle víkend! Jestli máte robota, zjistíte, že na tom ale vůbec nic není a výsledek stojí opravdu za to.

Přípravu kváskového chleba prakticky nejde zkazit

A víte, co je na pečení kváskového chleba ta úplně nejúžasnější věc? Netřeba sledovat minutku, netřeba řešit, kolik přesně které mouky či semínek tam dáte, zda vám chléb úplně nedokynul, nebo zda jste těsto naopak zapomněli v míse déle než bylo původně v plánu (někdy dokonce přes noc), zda jste neztlumili včas troubu z 250 stupňů na 190, nebo zda nemáte chuť ho při kynutí překládat (mimochodem to fakt dělat nemusíte – stačí ho jednou v průběhu kynutí projet hnětačem, ono samozřejmě to překládání vypadá in a někoho může těšit, že se z těstem mazlí, ale funguje to dobře i bez toho).

Jednoduše, nemusíte se držet žádných striktních pravidel a přesto to vždycky klapne, to na domácím pečení chleba miluju. Věřte mi, chleba jsem ještě nezkazila a za tu dobu, co peču mu provádím dost zběsilých věcí. Mimochodem ty všechny varianty, co lze chudáčkovi chlebu udělat mám z vlastní praxe, ať už někdy záměrně nebo omylem.

Pouze v jednom už neexperimentuju, vždy peču chleba pod pokličkou

To jediné, co při pečení dodržuju přesně je doba a způsob pečení. Formu vložím do studené trouby a nechám je společně roztopit na 250 stupňů. Poté co nejrychleji vložím těsto do formy, nakrojím ho a přiklopím víkem. 15 minut peču na takto vysoko, potom ztlumím teplotu na 190 stupňů a minutku na troubě nastavím na 35 minut. Voilà a máme hotovo. Zkoušela jsem dovnitř formy při nahřívání přidávat vodu, aby se vytvořila pára a bylo tam při pečení větší vlhko. Ale to vůbec věci neprospělo, ba naopak. Zřejmě tedy bohatě stačí vlhkost v těstu, která se přirozeně dostane ven a v uzavřené keramické formě drží po celou dobu. Četla jsem, že někdo vršek po první čtvrthodině sundá, vyzkoušela jsem to a ani tohle nedoporučuji. Hold někde je dobrý držet se na uzdě 🙂

Závěrem snad přeci jen pár doporučení, na co si dát trochu pozor

– těsto na chleba je potřeba pořádně osolit. Abych si sůl nemusela pokaždé vážit, mám na to vyhrazenou jednu přesnou mističku, kterou jsem si navážila jen párkrát ze začátku. Teď už to vážím pohledem.

– víc času na kynutí je vždycky ku prospěchu. Kvásek potřebuje čas. Moře času. Nejlépe se mi osvědčilo udělat si rozkvas přes noc, zadělat těsto dopoledne, přes den nechat kynout a péct chleba navečer. Klidně si nechám těsto překynout a doplním ho pak ještě moukou těsně před posledním tvarováním do ošatky.

– semínka, semínka a zase semínka. Doma máme dilema. Medvěd má nejradši základní kmínový chléb bez semínek, já naopak čím víc semínek, tím lépe. Krom tradiční slunečnice, vlašských ořechů, chia, nebo sezamu, mě baví také kombinace s konopnými semínky. Ty pěkně křupou a vzhledem k tomu, že to naše dilema asi nikdy nerozlouskneme, tak to střídám podle nálady.

– čím víc experimentů, tím větší radost. Tohle je vlastně moje životní krédo. Nic moc neřešit, nebát se a prostě do toho jít. Nejvíce mě vždy baví mixovat různé druhy mouky. Jednou vám tak chleba vyjde tmavší, jindy světlejší. Zároveň se mi osvědčilo přidávat krom tradičního kmínu také třeba fenykl či jiné koření a vedle semínek můžete do těsta zadělat také vločky, sýr, opečenou cibuli, sušená rajčata, olivy či jiné oblíbené ingredience (jen pozor, ne všechno najednou, ale to je asi zřejmé, že?).

– vše, co bylo uvedeno výše (zejména to, že chleba nelze zkazit), platí pro pečení chleba v keramické formě. Jestli to platí obecně i pro jiné pečící techniky, nemám tušení. Keramickou formu jsem si pořídila na hrnčířském trhu v Kostelci před několika lety a jsem z ní nadšená. A hlavně, konečně ji používám k tomu, na co byla původně určena. Ovšem mimochodem – je skvělá i na další dobroty.

Tak co, pošlete mi obrázek svého chleba? Začátečníkům držím palce a od pokročilých se těším na zpětnou vazbu, snad nedostanu kartáč 🙂

Mějte se fajnově, Kamča